Léčba šokem?

03. 08. 2010 | † 23. 06. 2012 | kód autora: nPa

 Asi nikdo z nás si běžně nepředstavuje, že jednou může skončit v psychiatrické léčebně... dokonce ani ti z nás, kdo sice žijí normální život, ale mají problém. Sami často problémy bagatelizujeme, paradoxně nejvíc ty, které nás posílají ke dnu. Hlavně. Už jen když se řekne "psychiatrická léčebna", zdravý i nemocný člověk se otřepe... naskočí představy a lá Přelet nad kukaččím hnízdem a podobně, jen ten, kdo ví o co jde, zůstane klidný. Já osobně jsem nikdy neuvažovala nad hospitalizací (!), ačkoli jsem léta nezvládala svůj život. Neuvažovala. Pomohla tomu náhoda nebo osud. Nevím jestli věřím v osud nebo náhody...ale stalo se to ze dne na den, neplánovaně. Slíbila jsem sobě, že budu upřímná, proto vylíčím i okolnosti téhle události pokud možno autenticky. 

Vracela jsem se k ránu z jednoho ze svých nočních výletů, tenhle byl obzvlášť emotivní a vyhrocený. Přišla jsem domů a začala jsem se cítit v koncích. Jiné by to bylo, kdybych neměla ovíněný mozek, ale bylo to tak. Neviděla jsem v budoucnu vůbec nic, jen jedno velké prázdno. Byla jsem asi zoufalá a co mě napadlo a co vždycky přilákalo pozornost k mé bolesti byl nůž a krev. Ani tentokrát jsem vlstně nechtěla se životem skoncovat. Já  na životě lpím, hodně lpím i když s ním neumím často vyjít.. ale je to tak. Nechci umřít a ve skutečnosti jsem nikdy nechtěla až na malou výjimku. Pořezala jsem se, vlastně pobodala, protože ani na to jsem neměla žaludek a sílu - říznout se, muselo to být rýchlý, impulzivní jako já, když nejsem ve své kůži. Rychle a bez rozmýšlení, bez uvažování, bez přemýšlení nad důsledky... Ulevilo se. Doma byla moje kamarádka, která se mnou bydlí a tuhle situaci už zažila. Tenkrát to bylo jiné v tom, že už dlouho se nic takového nestalo a nečekala to a navíc, tentokrát jsem byla nějak víc... odhodlaná. Po pár ranách jsem zavolala rodičům. Maminka byla mimo republiku a tak jsem prosila tátu, aby přijel. Do té doby jsem spolykala pár prášků, antidepresiv a usnula tvrdě. Jeho příjezd byl úleva. Nesmírná. Vidět ho. Pamatuju si, jak jsem říkala, "musím se říznout víc, aby to viděl". Bylo to jasné volání o pomoc. V té situaci byl alkohol to, co pomohlo. Šlo to ven, tenkrát už muselo. Viděla jsem bolest, když se na mě díval, nechápal, viděla jsem zmatek, nevěděl... 

Ten den mě vzal k mojí psychiatričce. Nebyla jsem ještě úplně při smyslech. Napsala mi bezodkladnou hospitalizaci a já netušila, co to pro mě znamená. Ještě jednu noc jsem se vyspala doma a potom dlouho ne. Druhý den si mě nechali v léčebně. Stabilizační oddělení. Bylo to morbidní, nechtěla jsem ani za nic, byla jsem znčená. Ale nezbylo mi nic jiného než tam zůstat. Viděla jsem kolem sebe najednou šílenství. Duševní propady. Krize. Byla jsem jak ve snu. Brečela jsem, snažila se pochopit, co se mi stalo. Pár dní jsem strávila na pokoji, kde jsem byla 24 denně pod dohledem. Po jídle jsem byla zamčená. Hodně těžko jsem to nesla. Po pár dnech jsem se aklimatizovala, zjistila jsem, že tady mám čas a svatý právo na to odpočívat. Dospala jsem tu spoustu bezesných nocí.. Hodně jsem si psala, hodně jsem přemýšlela. Nevěděla jsem, co bude dál. A měla jsem tu neobyčejnou možnost poznat opravdové šílenství....

Najednou jsem tu byla sama, vytržená ze svého destruktivního světa a musela jsem respaktovat řád a pravidla. Žádné sklo, žádné šňůrky u mikiny, žádný fén, pokoj po třech, po čtyřech, soužití s duševně nomocnými... Přes to všechno jsem si zvykla. A respektovala. Po týdnu začal tenhle pobyt ztrácet smysl. Vyselechla jsem si všechny možný uvěřitelný i neuvěřitelný životní příběhy, potkala sebevrahy, schizofreniky, psychotiky, narkomany, perfekcionisty, potkala jsem lidi s těžkou depresí... Stačilo mi to. Přišla nabídka z jiného oddělení. Oddělení závislostí, kam se řadí i poruchy příjmu potravy. Doba hospitalizace byla tři měsíce. Přistoupila jsem na to, nikdo mě nenutil, já sama to tak nějak cítila...


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38